DNEŠNÍ KOBERCE MAJÍ I VELMI ZAJÍMAVOU A BOHATOU MINULOST

Historie kusových koberců

Koberce patří v dnešní době mezi běžné podlahové krytiny a v případě kusových koberců, mezi snadno dostupné interiérové doplňky. Na trhu se můžeme setkat s mnoha typy kusových koberců, dle způsobu výroby rozlišujeme například oblíbené koberce Shaggy s dlouhým vlasem, koberce Heatset či Frizé. Koberce se vyrábějí také v mnoha barvách, vzorech či tvarech. Velmi oblíbené jsou i dětské kusové koberce s hravými a veselými barvami či pohádkovými motivy. Dnešní koberce mají však vedle pestré přítomnosti i velmi zajímavou a bohatou minulost.

Historie ručně vázaných koberců
Dnes se už dá asi těžko určit, kdy se koberce vlastně za­čaly vyrábět a odkud pocházejí. To není přesně známo. Předpokládá se však, že se první kusy koberců objevily někdy mezi 4. a 2. tisíciletím př. n. l. v Mongolsku nebo v Cen­trální Asii. Na začátku sloužily koberce spíše k praktickým účelům, jako je ochrana před chladem a při stavbě stanů. Měly většinou geometrické vzory se zvířecími motivy a tkaly se z kvalitní vlny ze stád koz a ovcí. Nejčastěji bývají spojovány s kulturou Perské říše, která bývala na úze­mí přesahujícím hranice současného Íránu. Proto se také tra­dičnímu koberci říká nejen orientální, ale také perský koberec.
Podle báje se tomuto umění vázat koberce naučil pradávný mohamedánský mudrc Lokmán od pavouka, který svou sítí pohání vody posvátné řeky Gangy.

Nejstarší koberec světa
Za nejstarší kusový koberec na světě je považován koberec Pazyryk, nalezený v pohoří Altaj na Sibiři, v údolí Pazyryk, podle kterého je pojmenován.  Je zajímavé, že se koberec zachoval tak dlouhou dobu, ačkoliv mnohem mlad­ší koberce podlehly zkáze. Hrobka byla totiž krátce po svém uzavření vyloupena, lupiči odnesli všechno zlato a cenné předměty. Potom však voda prosákla probořenou střechou, zmrzla a střešní kameny fungovaly jako izolátor. Voda zůstala zmrzlá celých 2500 let a v ní i koberec a to až do roku 1949 kdy byl při archeologickém průzkumu v hrobce Scythianského prince objeven. To že byl nalezen v hrobce významného prince dokazuje, že už tehdy byl koberec považován za poklad pro místní lidi.
Tento unikátní vlněný kus má rozměry 1,98 x 1,83 m a neuvěřitelných 360 000 uzlíků/m2. Hustota tohoto ručně utkaného koberce je mnohem větší než u dnešních koberců, které jsou vyráběny převážně strojně. Koberec je vskutku mistrovským dílem. Pazyryk má červenou, jasně zelenou a žlutou barvu. Ve středovém poli je čtyřiadvacet čtverců s hvězdicovými motivy, v postran­ních pěti pásech se střídají obrazy legendárního ptáka Noha, pasoucích se losů a jezdců na koních.
Dnes je tento koberec uložen v The State Hermitage Muzeu, v ruském Petrohradu.

Pazyryk je sice nejstarší, není ovšem jediný.
Profesor Ruděnko posléze našel v další hrobce kousek ještě staršího koberce. Ze začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem a poté byly nalezeny i další koberce v Číně a v Egyptě

Nejkrásnější koberec světa
Nejkrásnější koberec, který prý kdy existoval, byl v ktésifonském paláci začátkem 7. století n.l. Veliký koberec zobrazoval kvetoucí zahradu se stromy, potoky a květinovými záhony ze zlatých a stříbrných vláken, hedvábí, drahých kamenů a perel. Arabští obyvatelé však tento skvost při svém drancování zcela zničili. Vojáci jej rozřezali na kousky a rozdělili si kořist mezi sebou.

Technologie a tradice výroby
Časem se rozvíjely technologie a tradice výroby koberců se šířila do mnoha regiónů světa. Šíření koberců také napomohla takzvaná Hedvábná cesta, spojující Čínu s Evropou. Také zájem Evropy o orientální koberce má dlouholetou tradici. Podnítily jej obchodní a diplomatické styky a svou význam­nou roli při tom sehrály i křižácké výpravy. Výroba perských koberců se do Evropy dostala až v 10. století zásluhou Maurů. Až do 18. století se však koberce v Evropě používaly převážně jako ozdoba stěn a stolů. Velmi oblíbené byly tzv. gobelíny a tapiserie. Orientální koberce postupně začaly být chloubou královských a šlechtických rodů a do konce 17. století se ko­berce staly běžnou součástí evropského života.

O proti tomu byl v Orientu koberec nepostradatelnou součástí života člo­věka. Provázel ho od kolébky až po hrob. Koberce zdobily dům, byly na podlahách stanů, zavěšené ve stanech, slouži­ly jako lůžko i sedlo ve stepi, vymezovaly posvátný prostor pro modlitby, ale sloužily i jako kolébky pro děti, tašky na sůl apod. Dalo by se říci, že koberec byl především užitkovým předmětem. Proto tamní lidé byli vždy schopni udělat koberec tak, aby vyhovoval všem potřebám a plnil tak nejen svou funkci užitkovou, ale i estetickou.

Postupně se nomádské kmeny, přicházející z východu, začaly usazovat. Největšími centry výroby koberců se tak staly Anatólie (Turecko), Centrální Asie, Čína, Kavkaz a Persie (Írán). Od té doby se v kobercích objevily nové vzory, rozměry, techno­logie. Motivy a styly koberců se víceméně určily podle místa výroby. Kromě geometrických vzorů se začaly používat kvě­tinové vzory a jako materiály kromě vlny i hedvábí a bavlna. Také se ustanovily standardy velikostí. Kolem 11. až 12. století vznikla první střediska na výrobu koberců. Důvodem byly za­kázky, zejména od bohatých lidí a mešit.